Znak města Kostelec nad Orlicí

S rozkvětem rytířství a jeho řádů v českých zemích, který nastal koncem 12. stol. vlivem západu, rozšířilo se také u nás užívání znaků. Přijali je jak jednotlivci – král, šlechtici i celé rody, tak národy i města. Znak panovníka přecházel na území, kde vládl, to je potom užívalo nejen ve vojenství, ale i při jiných potřebách a vztazích právních. Tato znamení – erby – byly sestavovány podle přesných zásad a vžitých pravidel. Nahrazovalo je následně jednoduché vyjádření.

Nejstarším znakem českých knížat byla zprvu černá orlice na stříbrném štítě s drápy a zobákem zlatým. Z těla jí vyzařovaly červené plaménky a na křídlech měla zlaté jetelové lístky. Byla nazývána plamennou orlicí. Nejstarší znázornění je zachováno v passionálu abatyše Kunhuty z r. 1312. Jmenována je také „orlicí svatováclavskou“, podle zobrazování na štítě sv. Václava. Na pečetích se objevuje od doby Přemysla I. Po nástupu rodu Přemyslovců se ujímá „Lev“ jako erbovní znamení. Nejstarší je na pečeti markraběte moravského Vladislava z r. 1202. Od doby, kdy se markrabětem moravským stal Přemysl II., který měl znak lva na svém štítě, zůstal erbem všech panovníků království českého. Od znaku a jeho barev byly přijaty jako barvy zemské: bílá zvrchu a červená dole, které vešly od 16. stol. do všeobecného užívání.

Kostelec nad Orlicí je městečkem nazýván od r. 1341, kdy náležel do panství Potštejnského. Kdy a kým byl povýšen nebylo dosud vypátráno. V knize Jiřího Čarka Městské znaky je popisován znak města Kostelce n. Orl. jako červený štít se stříbrným lvem se zlatou korunkou na hlavě. V pravé tlapě drží dva zlaté šípy špicemi nahoru. V levé tlapě má zkřížené zelené ratolesti. Při určování doby i osoby, která městu erb darovala se historikové rozcházejí, nebo se jí nevěnovali. Uvádějí buď počátek 15. stol., kdy Kostelec nad Orlicí náležel královně Žofii, manželce Václava IV. Další potom spojují darování znaku s majetnictvím panství Jiříkem z Poděbrad. Listina, která by dosvědčovala darování, nebyla dodnes ani v opise nalezena. Poněkud zajímavé je označení městských knih, názvem „Lvi“. Knihy takto označil až Nikodým Strejček, těsně před r. 1600. Jako písař z řad českých Bratří působil na přelomu století na radnici. Zda by objevil nějaký královský majestát o městském znaku, není známo.

Až do r. 1825 zřejmě nebyla snaha o rozluštění symbolů na městském znaku nijak aktuální. Ale v tomto roce vyslovil o vzniku erbu vskutku originální a zdá se i platnou myšlenku syndik regulovaného magistrátu, Václav GRIMM. Je zajímavé, že podobná myšlenka se nevyskytla ani u jednoho z mnohých regionálních historiků – Zoubka, Rabyšky, Laška – a chybí i v Sedláčkova Souboru městských pečetí v AMV.

Pečlivým rozborem jednotlivých znaků na erbu města Kostelce nad Orlicí dospěl V. Grimm k závěru, že český lev vyjadřuje králův dík, šípy znamenají boj a smrt. Věnec – zkřížené ratolesti – představují smír. A tak byla v r. 1953 potvrzena doměnka, že znak města souvisí s událostmi z r. 1316, které se zde staly a které uvedl Petr Žitavský ve Zbraslavské kronice (FRB 4,229). Je to zatím první zmínka o Kostelci n. Orl., který je zde nazýván ještě jako Gostel – Kostel. Tehdy to byla ohrazená kostelní osada s opevněným kostelem.

V uvedené kronice Petr Žitavský píše: Iohannes de Wartenberk qui dum quandum municionem ecclesie prope Grecz, que Costel dicitur, impugnaret, anno sc. Domini 1316 in vigillia Epiphanie Domini… est extinctus. Čili: Jan z Vartenberka, syn Benešův, muž opravdu velké odvahy, statečný a rytíř proslavený, a ten, když útočil na jednu kostelní tvrz u Hradce, zvanou Kostelec (Kostel!) totiž léta Páně 1316 v předvečer Zjevení Páně, zasažen do tváře střelou z praku, hned tam skonal.

Příčinou tehdejšího odporu části české šlechty bylo zajmutí nejvyššího maršálka zemského Jindřicha z Lipé na příkaz krále Jana Lucemburského a jeho manželky dne 26. října 1315 Vilémem Zajícem z Valdeka. Král mu za to předal úřad po Jindřichu z Lipé. V českých zemích vypukla krvavá domácí válka mezi králem a částí české šlechty. Vůdcem vzbouřenců se stal příslušník mocného rodu Hronovců a na jejich stranu se přidala i některá věnná města, která dostala královna, vdova Eliška. Ta obsadila tato místa vojenskými posádkami ze Slezka. Boj se odehrál u Českého Brodu a dalších místech se střídavými výsledky. Náhle se na tranu krále přidala i věnná města Vysoké Mýto, Polička a Jaroměř, k nim se asi přidala i posádka kostelecké pevnosti, která tehdy spadala do svazku věnných měst hradecké exkrálovny vdovy. To rozlítilo stranu odbojné šlechty a tak Jan z Vartenberka ve snaze potrestat tyto zrádné posádky zaútočil i na opevněnou osadu Gostel – Kostel. Při dobývání byl však 5. ledna 1316 zasažen kamenem ze samostřílu do hlavy a skonal. Smrt Jana z Vartenberka (který byl za úřadování Jindřicha z Lipé markrabětem moravským) vedle silného odporu a přímluv velitelů neměckých vojsk, která dorazila na podporu krále Jana, měla za následek propuštění Jindřicha z Lipé a uzavření smíru krále s ním.

A tak se můžeme směle domnívat, že tato epizoda z dějin, která se udála u našeho města Kostelce n. Orl., měla pro svoji dobu podstatný vliv na další události, se odráží v erbu města. Bude proto nutné pátrat dál, kdo ji takto zhodnotil a vtělil do erbu města, kde se udála.

Dr. V. Fidler

Poznámka:
Doba soupeření královny Elišky, manželky krále Jana Lucemburského a exkrálovny Elišky, která dostala věnem Hradec (od té doby Králové!) a řadu okolních měst i samotná bitva u Kostelce nad Orlicí se stala předlohou pro knihu Prokopa Chocholouška „Dvě královny“, vydané v Praze r. 1855.